Disciplína - mentální nastavení
Bronislav Klučka, 08. 11. 2025 18:15
Pojďme se podívat na to, jak disciplínu vybudovat. Cesta začíná ve vaší hlavě, v přístupu. V přístupu k věci, o kterou se snažíte, v přístupu k vám samotným.
A budete k tomu potřebovat některé skutečnosti vzít na vědomí.
První na řadě je vaše mentální nastavení. Nelze mít velké sny a cíle a zároveň neochotu pro to něco udělat. A vše začíná v hlavě.
Schopnost odložené satisfakce
Toto je asi to první, co je potřeba pochopit: dosažení toho, co chcete, bude nějakou dobu trvat - měsíce, roky… (slyšíte mozek, jak vás od toho odrazuje? Jak by bylo přeci příjemnější se na to vykašlat a pustit si telku? 😉 ). Schopnost odložené satisfakce je schopnost překonat potřebu aktuálního komfortu za účelem dosažení vzdáleného a nejistého cíle. Je prvotním předpokladem k tomu, abyste vůbec mohli začít. Ano, bude to nepříjemné, ano, bude to bolet, bude to trvat “strašně” dlouho a na konci to možná nevyjde.
A možná vyjde.
Otázka ale zní, jaká je alternativa? Nebudete dělat nic a za 3 roky budete na stejném místě.
Podívejte se na poslední rok? Neříkáte si občas, kolik času jste promrhali? Kde jste mohli dneska být, kdybyste se před 5 lety začali učit cizí jazyk? Kdybyste před půl rokem začali cvičit? A hlavně, jak rychle to uteklo… Další půlrok, nebo 5 let uteče stejně rychle a vy buď budete na stejném místě jako dnes. Nebo se posunete.
Malá vítězství
Asi máte velké cíle. A je to tak správně, nebojte se toho, mějte je co největší a nespokojte se s málem! Na druhou stranu se tím ale často necháváme paralyzovat. Cíl je moc velký, kde začít? Jak toho dosáhnout, když je toho tolik?
Každý krok vás posune blíže k cíli. Nesoustřeďte se na to, co musíte zvládnout za rok. Soustřeďte se na to, co můžete udělat dnes. Ze začátku je vlastně jedno, co to bude, začněte čímkoliv.
Můžete mít dva lidi se stejným talentem a dovednostmi, na stejné startovní čáře. Jeden z nich pracuje na svém snu den za dnem, druhý ne. Kdo dosáhne cíle? A ano, je to takto jednoduché. To, co často odděluje úspěch, posun nebo dosažení snů, je ochota konzistentně pracovat na dané věci.
Pokud se budete soustředit na to, že na daném cíli už tři měsíce pracujete a nevidíte konec, čeká vás dlouhá cesta do cíle.
Malá vítězství jsou tím, co vám může udržet postup. Soustřeďte se na to, co už máte za sebou, co jste udělali. Pokud jste dnes měli i třeba jenom hodinu na práci na svém snu a posunuli jste se, radujte se z toho! Pochvalte se! Býváme velmi dobří v kritice sami sebe, a někdy je to potřeba, ale buďme stejně dobří v ocenění toho, co se povedlo. Pocit pohybu kupředu a dobře odvedené práce vás bude motivovat k opakování, a pokud se naučíte ocenit i přínos drobné práce, začnete si více všímat výsledků, které máte za sebou, než měsíců a let, které máte před sebou.
Zamilujte si proces
Nejen že dosažení cíle bude trvat dlouho, ale pravděpodobně většinu času strávíte nezábavnou, nudnou, opakující se prací. Chcete dosáhnout svého snu? Nebo se chcete každý den bavit něčím novým, něčím cool? I tu nudnou práci je potřeba udělat.
Dovede vás práce k dnešnímu malému vítězství? Pokud ano, tak je to přece skvělé! Ok, práce občas bude nudná, ale malé vítězství vás na konci čeká. To přece stojí za to. Každý umí dělat to, co ho baví, málo kdo umí dělat to, co je potřeba. Nebylo by úžasné být takovým člověkem? Někým, kdo prostě věci posune? Užijte si pocit, že jste člověk, který jde dopředu, bez ohledu na to, jestli svítí slunce, nebo prší.
Soustřeďte se na proces: „Když udělám tuto věc, budu mít takový výsledek.“ Pokud se budete utápět v „nojo, ale to bude strašnej opruz, a pak ještě tamto bude trvat, a pak budu muset jednat s tamtěma“, sami si vlastně otravujete myšlenky. Plníte si mozek vším špatným.
„Když udělám tuto věc, budu mít takový výsledek“ je soustředění na to pozitivní, na výsledek. Bude to nuda? Fajn, ale až to bude hotové, bude to za vámi. Bude to trvat 30 dnů? Když dneska začnete, zítra už to bude jenom 29…
Plány a analýzy
Plány a analýzy jsou nástroje, nikoliv nezbytnost. A někdy dokonce mohou mít špatný dopad, pokud máme nerealistická očekávání od výstupů. Kolik informací je objektivních, fixních a známých faktů, na kterých můžeme stavět, a kolik neznámých a proměnlivých faktů existuje?
Slyšeli jste někdy pojem „analysis paralysis“ (paralýza analýzou)? Jedná se o stav, kdy množství možností, dopadů a kombinací zahltí člověka natolik, že nebude schopen rozhodnout, bude mít strach se pohnout.
Detailní plány, které se nepovedou, vedou ke frustraci, i když se k cíli blížíte, ale nevyšlo to přesně do puntíku, jak jste chtěli.
Můžete realisticky plánovat jenom to, nad čím máte kontrolu. K analýze můžete používat jenom tvrdá data, v ostatních případech jde o odhady, přání a podobně.
Na plánování a analýzách není nic špatného, můžou se vám dobře hodit například při cvičení, ale pokud se pohybujete v komplexním systému, například chcete začít podnikat, nemáte a nemůžete mít „všechna“ data dopředu. Pouze omezené množství a pouze s omezenou přesností. Informace pak získáváte implementací, reálným děláním. Nenechte se zavalit analýzou milionů možností, každý krok vám dá zpětnou vazbu a zúží, co všechno musíte zvažovat. To, co vám dá odpovědi v takovýchto situacích, není více analýzy, ale krok, který danou otázku vlastně zodpoví. A podobně s plánem – buďte flexibilní. Plán je něco, co vzniklo na základě aktuálních znalostí. Pokud se realita změní, změňte plány, adaptujte se.
Proč o tom mluvím? Plány a analýzy jsou často používány k prokrastinaci. Ne, nemusíte mít ani perfektní plán, ani perfektní analýzu.
Disciplína vás požene kupředu bez ohledu na to, zda máte detailní plán a perfektní analýzu, nebo ne. Vždy se ptejte, zda je něco, co můžete udělat teď, a udělejte to. Pokud potřebujete plán či analýzu, vyhraďte si na to polovinu času a druhou polovinu aktivně posouvejte věci kupředu.
Perfekcionismus
Perfekcionismus je vrahem vašich cílů a kontinuálního zlepšování. Podobně jako nekonečné plánování a „analysis paralysis“ vás zastaví. Dokola a dokola se budete točit kolem jedné věci, dokola a dokola budete vyšperkovávat jednu věc do detailů, které ve finále nikoho nezajímají, nikdo je neocení.
Perfekcionismus je často způsoben strachem. Strachem z toho, že někdo uvidí váš výsledek a bude ho kritizovat. Ano, bude, a čím více lidí jej uvidí, tím více lidí jej bude kritizovat. Smiřte se s tím. Berte to buď jako nicneříkající tlachání („tohle stojí za prd“), nebo jako relevantní zpětnou vazbu, díky které se posunete („na tohle tlačítko se hodně špatně kliká“).
Na místo „je to perfektní?“ se ptejte: „Slouží to danému účelu?“ Pokud ano, jděte dál. Nejdůležitější je začít, pokračovat a vytrvat. Vylepšovat se dá většinou průběžně.
„Perfektní“ navíc ve většině případů ani není objektivně měřitelné. Nenechte se manipulovat ostatními, kteří vám budou říkat: „Když uděláš, co já chci, bude to perfektní.“