Disciplína - co to je?
Bronislav Klučka, 26. 10. 2025 10:07
Dnes se konečně dostáváme k první skutečné dovednosti potřebné ke změně a růstu – k disciplíně. Disciplína je nezbytná, podmínka nutná pro dosažení vašich cílů, pro to, abyste se stali tím, čím chcete.
Samotné slovo „disciplína“ bude znít pro mnohé zlověstně, jako něco, co je třeba dělat, něco, čemu se chceme vyhnout. Disciplína je ale základem růstu, a v tomto článku se podíváme na to, jak z disciplíny udělat svého pomocníka.
Co to je disciplína?
Jako obvykle, nemám jedinou objektivní perfektní definici, ale pro účely tohoto článku budu disciplínu definovat takto:
Disciplína je schopnost vědomě ovládat své chování a emoce za účelem dosažení určitého cíle na základě stanovených parametrů.
Řečeno jinak: děláte, co je potřeba, bez ohledu na to, jak se cítíte, nebo jestli se vám chce.
Ovládnutí emocí je jedním ze základních kamenů. Emoce se dějí: něco se stane, naše emoce na to reagují, často podvědomě. Nevybíráme si je. Co si vybíráme, je naše jednání. Můžeme se nechat emocemi ovládat, nebo se můžeme rozhodnout ovládat emoce.
Ovládání emocí není jejich potlačování, ovládání emocí je pochopení, že emoce nejsou fakta, emoce jsou signály. Emoce neodrážejí realitu, ale naši interpretaci reality. A interpretace je čistě v našich rukou. Emoce jsou obrazem nás samotných, ne toho, co se ve skutečnosti děje. Nebudu zde ale zabíhat do detailů. Podíváme se jen na emoce a pocity, které aktivně pracují proti disciplíně, proti růstu.
Strach a pohodlí. Emoce, na kterých evoluce pracovala několik milionů let. Jejich účelem je naše přežití. Když v dálce uvidím šavlozubého tygra, strach sloužil k tomu, abychom utekli a přežili. Pohodlí – teplo, sucho a plný žaludek – bylo odměnou a cílem za práci spojenou s nalezením potravy a přístřeší.
Strach
Jak už jsem napsal, účelem bylo přežití, nikoliv růst. Pro růst jsou tyto emoce a pocity historický software, který nám brání. Cítíme stejný strach před šavlozubým tygrem jako před startem nového projektu a neuvědomujeme si často, jak obří rozdíl v těchto dvou situacích je: jedna je otázka přežití a druhá je otázka „projekt se nepodaří“. V prvním případě nepřežijeme, ve druhém jde nejspíše o nic. „A co když se to nepodaří? Co když si o mě bude někdo myslet, že jsem neschopný(á)? Co když mě vyhodí?“ Děláme závěry na základě něčeho, co se nestalo a stát nemusí. Co když se projekt podaří? Co když bude velmi úspěšný? Potřeba „přežít“ je v tomto kontextu brzdou. A je to něco, proti čemu je nutná aktivní práce. Potřeba přežít je nám vlastní, na růstu musíme aktivně pracovat. Strach vám umožní přežít, ale bude vám bránit v růstu.
Pohodlí
Podobně jako s pocitem pohodlí, jsme vyvinuti k tomu, abychom hledali komfort. I toto bylo otázkou přežití. Museli jsme se zbavit pocitu hladu, jinak bychom umřeli, museli jsme se zbavit pocitu zimy, jinak bychom umřeli. Ale dnes? Centrální vytápění a supermarkety. A komfort najednou nahrazujeme pomocí „Netflix & chill“. Potřeba komfortu, která nás v minulosti nutila konat, abychom ho dosáhli, je dnes prostě jenom leností.
Oba tyto pocity vás dostanou na stejnou základní úroveň: přežijete. Nicméně pokud chcete růst, musíte je překonat a vzdát se jich.
A tím se vracíme k disciplíně – schopnosti vědomě ovládat své chování a emoce. Strach znamená často jenom to, že jste danou věc nedělali, nemáte s ní zkušenosti. Nic víc, je to jenom reakce na něco neznámého. A potřeba komfortu je signál z těla, které se brání vydávat energii, protože po miliony let ji nemělo dost.
Disciplína je ale volba, volba jednat bez ohledu na to, jak se cítím.
Ok, jako úvod pěkné… ale co tedy teď? Jak vybudovat disciplínu? Jak překonat pocity? Na to se podíváme příště. ;)