Buďte k sobě laskaví

Ok, ok… vím, jak ten nadpis vyznívá. Vím i, jak vyznívá vzhledem k předchozím článkům ohledně disciplíny. Ale berte toto jako pokračování. Berte tento článek jako pokračování cesty k úspěchu a prosím, věnujte mi 15 minut svého času.

Cesta ke štěstí a k úspěchu nemusí a neměla by být plná sebemrskačství. To není pocit, který vás k úspěchu dovede.

Začněme příkladem, který by měl demonstrovat, kam mířím.

Představte si, že učíte dítě jezdit na kole, dítě sotva ujede 2 metry, spadne, roztrhne si tepláky a odře koleno. Co uděláte?

Můžete říci: „Jo, viditelně na to nemáš, podívej se, cos způsobil, zničil sis tepláky, odřel sis koleno, teď se o tebe musím starat. Vykašleme se na to, to nedáš.“

Můžete říci: „I ty chudáčku maličkej, vždyť tě to bolí! To už nebudeme zkoušet, vždyť sis ublížil. Je důležité zůstat v bezpečí a nikdy si neublížit.“

Můžete říci: „Pojď sem, to se stane, pofoukáme, ošetříme a zítra, až to nebude tolik bolet, to zkusíme znovu. Můžeme zkusit být trošku opatrnější, když se budeš bát, ale věřím, že se to naučíš.“

Můžete říci: „Podívej se na Janičku, ty nemehlo, umí jezdit na kole už rok a ty to zkusíš a spadneš. Janička je lepší než ty.“

Nevím, jak vy, já bych volil něco podobného 3. možnosti. Co vy? Co si myslíte, že je to, co by mělo v tu chvíli dítě slyšet?

Sebemluva

Jak mluvíte sami se sebou, když se vám něco nepovede? Když chcete něčeho dosáhnout?

Zažili jste někdy pocit, kdy máte kolem sebe někoho, kdo ve vás věří? Někoho, kdo vás netlačí, pomůže vám, raduje se s vámi, když se něco podaří, a podpoří vás, když ne? Je to příjemný pocit. Na druhou stranu si představte svého nejlepšího kamaráda, který se odhodlá něčeho dosáhnout, někam se posunout. Jak s ním budete mluvit?

Umíte být takovým člověkem sami k sobě? My jsme největším vlivem sami na sebe. Trávíme se sebou každou chvilku. Mluvíme sami k sobě.

Možná se vám stalo před lety něco nepěkného, možná něco, co vás srazilo na kolena, možná nemáte kvůli tomu sebedůvěru, ale od té doby to v sobě nosíte sami. Od té doby si sami říkáte: „Nevystrkuj hlavu, vzpomínáš si, jak to tehdy dopadlo?“ Ta situace už je pryč, stala se, ale vy ji sami v sobě živíte celou tu dobu.

Možná je to něco, co prožíváte teď, možná vám teď někdo říká, že jste neschopní. Možná vám to říká hodinu. A jak na to reagujete zbytek dne? Opakujete si to, krmíte ten pocit neschopnosti sami? I když už je dávno po rozhovoru?

A ani druhý extrém nikam nevede. Sebelítost možná nevypadá tak nebezpečně, ale tím je vlastně o to horší. Nevypadá tak toxicky, ale výsledek je stejný: sedíte v koutě a bojíte se pohnout.

Pofoukejte si bolístku a další den to zkuste znovu.

Nikdy nejsme sami, jsme ve vlastní společnosti. A ta má na nás vliv jako okolí. Můžeme se shazovat, říkat o sobě, že jsme neschopní, a vzdát to sami se sebou. Můžeme se motivovat, můžeme si fandit, můžeme v sebe věřit.

Co takhle být sami sobě nejlepším přítelem?

Biochemický dopad

Pokud si říkáte, že toto je nějaké „ezo“, pak je potřeba si uvědomit, jaký vliv na naši interní biochemii má vnímání reality. Je jedno, kdo o nás řekne, že jsme neschopní a nekompetentní. Je jedno, jestli je to někdo jiný, nebo my sami (resp. je ještě horší, když jsme to my sami). Jedná se o útok na naši osobu a tělo jedná, jako by bylo pod útokem:

• tělo začne vyplavovat kortizol (stresový hormon),

• naskočí základní reakce útěk/boj/zamrznutí, zúží se vám vidění fyzicky a vnímání světa psychicky,

• začne se projevovat neklid, deprese.

Pokud tomu navíc začneme věřit, přidá se:

• stud,

• strach.

Zjednodušeně řečeno, představte si, že jste roky, desetiletí, každý den, celý den „buzerováni“ nadřízeným… bude to mít vliv na váš fyzický i psychický stav.

Naopak, vlídnost spouští oxytocin a endorfiny – hormony odbourávající stres. Strach bude mnohem menší faktor. Pokud se nebudete stydět za neúspěch, budete odvážnější.

Psychologický dopad

Pokud se hovoří o „útěk/boj/zamrznutí“, většinou se hovoří o fyzické reakci na fyzickou hrozbu. Nicméně mozek bude reagovat stejně, přehnaná kritika je útok na vaše „já“:

• za všechno můžou ti ostatní, všichni se proti mně spikli,

• jsem debil a zasloužil bych nakopat, ale už jsem takový,

• jsem nekompetentní, vzdávám to.

To vše je vzdání se zodpovědnosti.

Výzkumy (např. Kristin Neff nebo Mark Leary) ukazují, že existuje korelace mezi vlídností k sobě samému a zodpovědností. Velmi jednoduše řečeno, pokud k sobě dokážete být vlídní, dokážete si přiznat chyby a převzít zodpovědnost za své úspěchy i neúspěchy.

Další výzkumy (Neff, Hsieh & Dejitthirat) ukazují, že vlídnost k sobě samému vede k většímu osobnímu růstu vlivem toho, že nám na sobě záleží.

A existují další výzkumy týkající se pozitivního vlivu vlídnosti k sobě samému.

Závěrem

Asi většina z nás někdy potřebuje podporu od dobrého přítele. Asi většině by prospěl kouč či mentor. Ale můžeme jimi být sami sobě. Můžeme být sami sobě nejlepším přítelem, který v nás věří. Můžeme být koučem, který nám řekne: „Ok, to se nepovedlo, jak to příště vylepšit?“, můžeme být mentorem, který nám pomůže nastavit si strategii osobního růstu, ať už jsme, kde jsme.

Není to lepší než být vlastním nepřítelem?

Být na sebe vlídný není slabost, ale strategie růstu.